IMPÉRIUM MEINLŮ (3. DÍL): Sága o Krušnohorské dráze, válečné bouře a ztracený archiv
Jak Meinlové 30 let bojovali za železnici přes hory, co se dělo v továrně za obou světových válek a jak se paměť obce dokázala vyrovnat s poválečnou zkázou i ztrátou rodového archivu.
V předchozích dvou dílech jsme sledovali vzestup rodiny Meinlů od podomních pletařů ke světovým trhům i to, jak vytvořili z Perninku (Bärringenu) městečko s unikátní architekturou a sociálním zázemím. Závěrečná kapitola naší série vypráví o nejsložitějších zkouškách: o třicetiletém boji za železniční spojení přes horské hřebeny, o válečných krizích a o tom, jak se paměť obce dokázala vyrovnat s poválečnou zkázou i ztrátou rodového archivu.
Třicetiletý boj za koleje přes Krušné hory (1868–1899)
Dnes bereme železniční trať z Karlových Varů do Johanngeorgenstadtu jako samozřejmost. Pro průmyslové impérium Meinlů však byla existence kolejí otázkou přežití. Dovážet střelivo, vlnu a těžké stroje na koňských potazích po zasněžených horských cestách a stejně tak svážet tísíce beden s pleteným zbožím znamenalo neuvěřitelné náklady a zpoždění.
Myšlenka na spojení Karlových Varů s Saskem přes Pernink vznikla už v roce 1868. U jejího zrodu stáli Karl Meinel, Josef Wilhelm Meinl a Adalbert Meinl. Cesta k realizaci však byla lemována desítkami překážek:
Krach na vídeňské burze (1873): Hospodářská krize zmrazila veškeré plány na stavbu horské trati.